12. etapa Boží Dar - Pernink

Z místa : Boží Dar

Do místa : Pernink

Počet km : 22,4 km

Náročnost : lehké

Datum : 11.-12.9.2020

Pár obrázků ZDE

Téměř tři týdny trvalo než jsme se opět ocitli na náměstí v Božím Daru a chystali se na další část našich cest.

DEN 1.

Ihned po výstupu z linkového autobusu nás náš instinkt neomylně vedl do místního malého pivovaru Červený vlk (FOTO). Původně jsme mysleli, že tak zakončíme minulou etapu, ale to bohužel nebylo z časových důvodů možné, tak jsme návštěvou pivovaru zahájili tuto etapu. Vlk v názvu tohoto roztomilého pivovaru byl také dosud jediným vlkem, kterého jsme na svých cestách potkali :-). Jako degustační vzorek jsme s Tomem zvolili Červeného vlka s Božídarským jelenem a nutno přiznat, že nás svou chutí oba vzorky oslovili. Náramně dobře naladěni a posilněni jsme tedy vyrazili po červeně značené trase vstříc novým zážitkům. Naše kroky nejprve vedly po silnici kolem Božídarského rašeliniště (FOTO) a následně lesem po Špičácké cestě, která je v těchto místech shodná s místní raritou – naučnou stezkou Ježíškova cesta (FOTO). Příjemně ubíhající cesta nás po nějáké době dovedla až do míst, kde v minulosti bývala samota Špičák, konkrétně snad restaurace Wunderblume, po které na místě již zbyly pouze skromné zbytky zdiva (FOTO, FOTO). Místo je to vskutku romantické, ale pro život jistě velmi drsné.Od samoty jsme pokračovali až na rozcestí Božídarský Špičák (FOTO). Další Špičák na našich cestách :-). Tento vrch je však poměrně velkou zajímavostí mezi všemi, nám dosud známými Špičáky. Za jeho vznikem prý stojí sopečná činnost v třetihorním období a svoji výškou 1116 m.n.m. je tak nejvyšším svého druhu v ČR i ve střední Evropě. Od tohoto přírodního unikátu jsme stále po červené k večeru dorazili na břehy Mrtvého rybníka (FOTO). V té době jsem však ještě neměl ani potuchy o tom, jak krutou symboliku v sobě název této vodní plochy nese :-(. A protože se den již pomalu opravdu chýlil ke svému konci, urazili jsme již jen pár set metrů, pronikli do hlubšího lesa a nachystali si nocleh. Po večeři už jsme jenom ulehli a nechali se unést do říše snů.

DEN 2.

Hned po probuzení jsme oba s Tomem zůstali jak pověstná Alenka v říši divů. Všude kolem nás byly samé hřiby (FOTO), kterých jsme v nejbližším okolí napočítali 43 a daly se s lehkou nadsázkou sbírat přímo ze spacáku :-). Škoda jen, že jsme je neměli kam dát, tak jsme je nechali na místě pro další houbaře či jiná zvířátka. Nasnídali jsme se, zabalili a vyrazili na další cestu. Hned, jak jsme vyšli, nás ale dostihla smutná zpráva z rodinného kruhu a nám bylo jasné, že tuto etapu nedokončíme :-(. Zjistili jsme si tedy polohu nejbližšího nádraží a čas odjezdů jednotlivých spojů, kterých není v těchto končinách zrovna přehršel. Vydali jsme se tedy nejkratší cestou po silnici směrem na osadu Hřebečná (FOTO), kde je na severním okraji zpřístupněna prohlídková štola Kryštof bývalého cínového dolu Mauritius. Vzhledem k tomu, že nám do odjezdu vlaku zbývala ještě nějáká ta hodina, jsme se rozhodli, že tuto prohlídku absolvujeme. A dobře jsme udělali. 200 m dlouhá prohlídková trasa zakončená nevídanou Velkou komorou opravdu stojí za to. Potom už jenom po silnici přes Abertamy kolem Perninského rašeliniště do Perninku, odkud nám odjížděl vlak. Ještě jsme si v místní restauraci dali dršťkovou a z druhého nejvýše položeného nádraží v ČR jsme už pouze vyrazili k domovům.

Sice znatelně zkrácená, ale i tak krásná (alespoň co se přírodních a historických krás týká) etapa tedy byla zá námi a my už se zase těšili na další, snad plnohodnotnou, cestu :-).

Milan