09. etapa Petrovice - Český Jiřetín

Z místa : Petrovice

Do místa : Český Jiřetín

Počet km : 67,3 km

Náročnost : obtížné

Datum : 13.-15.7.2020

Pár obrázků ZDE

Trochu netradičně jsme na další část naší „Soukromé cesty do … někam“ vyrazili v pondělí dne 13.7.2020 z Petrovic, kde jsme minule s Jirkou skončili.

DEN 1.

Tak tedy opět ve dvou jsme po naší oblíbené a zároveň nejčastější (snad proto, že se tak značí většina dálkových tras) turistické značce začali se stoupáním krajem zapomenutého pohraničí a nekonečných krušnohorských plání (FOTO) pryč z Petrovic. Po pár prvních kilometrech po otevřených pláních mi bylo zcela jasné, že během několika málo okamžiků ponesu na zádech nějáké to kilo soli navíc :-). Počasí přálo pobytu na plážích údolních vodních ploch a ne až tak turisticky sportovnímu výkonu v našich pohraničních horách. Těsně před Mordovou roklí nás uchvátil turistický přístřešek s přilehlým krbem a těsně sousedícím naším historicky prvním lesním WC :-). Po opuštění lesního porostu jsme se na louce, kde se turistická trasa prudce stáčela doleva, potkali se sličnou cyklistkou ze sousedního Německa (FOTO) a tak jsme mohli dát trochu vzpomenout zbytkům němčiny z dob školní docházky :-). Zároveň jsme se zde rozhodli pro malou odbočku, rozloučili jsme se se slečnou a vydali se po neznačené cestě přes louku, kde jsme téměř u státní hranice narazili na zeleně značenou trasu, která nás dovedla až na vrchol Špičáku 723 m.n.m. (kolikátý vrchol tohoto jména to už jenom byl). Na vrcholu nás ohromil nejen krásný kamenný kříž (FOTO), ale i nádherný kruhový výhled. (FOTO, FOTO). Po následném sestupu a krátkém žlutě značeném úseku jsme se opět setkali s nám dobře známým červeným značením. Hřebenová trasa po nekonečných a okouzlujích pláních příjemně utíkala a bezpečně nás dovedla až k osadě Adolfov (FOTO), kde jsme nejprve narazili na bývalý hřbitov (FOTO) a záhy i na příjemnou horskou chatu Florián, kde jsme se báječně osvěžili před další cestou. Po dalších kilometrech mezi pláněmi (FOTO) jsme dospěli až k bývalé vsi Habartice s památníkem zaniklé obce (FOTO) i zaniklého kostela (FOTO). Zajímavější na tomto místě ovšem asi je památníček s připomínkou události z 29.8.1813 (FOTO), kdy zde údajně na faře posnídal samotný Napoleon Bonaparte před bitvou u Chlumce. A zase nás čekaly nekonečné, ale úžasné pláně. Tentokráte jsme se přes Fojtovickou pláň (FOTO) kolem Goldammerova kříže (FOTO) přiblížili k jedné z dominant celého okolí. Komáří hůrka (808 m.n.m.) je bez diskuzí skutečnou královnou této části Krušných hor (FOTO). Vrchol samotný nabízí kouzelné výhledy do vnitrozemí s panoramaty Českého středohoří (FOTO, FOTO) i jinými objekty (FOTO). Vrcholu potom vévodí horský hotel s konečnou stanicí nejdelší sedačkové lánovky v ČR a hlavně s výčepem a lahodným zlatavým mokem :-).Když jsme se dosytosti občerstvili a nabažili všech výhledů, sestoupili jsme kolem bývalého dolu Glatz až k malému horskému kostelíku sv. Wolfganga (FOTO) i s jeho přilehlým horským hřbitůvkem (FOTO). Od kostelíka již nás čekal jen malý kousek po červené a následně po žluté tzv. Sedmihůrské cestě, kde jsme si nalezli i vhodné místo pro ulehnutí na noc. Po vydatné večeři jsme v mžiku usnuli a nechali se unášet sny, co všechno nás může čekat následujiící den.

DEN 2.

Úterní ráno s sebou přineslo opět slunečné a neskutečně horké počasí, tak tedy jen lehkou snídani, kávu a rychle na další trasu. Nejprve jsme sledovali žlutou turistickou značku po Sedmihůrské cestě a po krátké etapě po modré značce jsme se z rozcestí Pod sedmi štíty konečně dobrali až do prostoru bývalého Předního Cínovce (FOTO), kde jsme se opět shledali s naší milovanou červenou :-). Naše věrná průvodkyně nás tedy neomylně vedla dál až do horské osady Cínovec. Tato osada byla v dobách dávno i nedávno minulých velmi živým místem, nejprve díky těžbě nerostných surovin a později díky významnému hraničnímu přechodu do sousedního Německa. Dnes už jeho slávu připomína jen pár více či méně udržovaných památek. Nás do očí nejprve praštila umělá vodní nádrž z konce 18. století tzv. Dlouhý rybník (FOTO) se svoji rozmanitou florou i faunou (a tím nemám na mysli zrovna osazenstvo místní nudistické pláže :-) Přímo proti rybníku jsme minuli starý hřbitov (FOTO) s kostelem Nanebevzetí Panny Marie z 1. poloviny 18. století (FOTO) a potkali jednoho z hledačů, který od sousedů vyrazil prověřit bývalá stavení na Cínovci. Tomáš hned ožil a využil svých lingvistických schopností plných odborných výrazů :-) Červenou značku jsme neopustili a kolem bývalého hraničního přechodu jsme se kvapem blížili k místnímu golfovému hřišti na Zadním Cínovci (FOTO), kde jsem u krucifixu docílil jedné z met celého putování – 500. kilometru. Po nezbytném přípitku naším oblíbeným nápojem jsme pokračovali typicky krušnohorskou krajinou (FOTO) směrem na rozcestí Pod Vitiškou, kde jsme opět na čas opustili červenou značku a pokračovali dále po žluté do Horní Moldavy, další horské, horní osady (FOTO). Zde nás asi nejprve zaujala polorozpadlá budova místního nádraží, které bylo v minulosti jistě navýsost důležitým dopravním uzlem. Však zde také trať v minulosti opouštěla území naší republiky. To ovšem již pěknou řádku let neplatí, protože trať byla na německém uzemí v příhraničním regionu zrušena a zcela rozebrána. Zatím asi posledním významným obdobím pro místní nádraží byla doprava materiálu pro výstavbu nedalekého vodního díla Fláje, kam odtud vedla nákladní lanovka. Po vydatném posílení v místní restauraci U Hanky jsme následovali žlutou turistickou značku kolem památníku Františka Koubka (FOTO) do vlastní osady Moldava, kde jsme u památníku, který připomíná zdejší těžbu fluoritu, odbočili mezi pastviny na neznačenou betonovou místní komunikaci (FOTO). Po této cestě jsme kolem vrchů Bojiště a Nad křížkem dorazili až k bývalé chatě Československé televize a na cyklotrasu č. 23A, která nás dovedla až na červeně značenou dálkovou turistickou trasu a následně do cíle putování tohoto dne. Cílem byly břehy, dříve již zmiňovaného, vodního díla Fláje a především památník (FOTO) a zbytky původní osady Fláje (FOTO, FOTO, FOTO), která musela ustoupit plnící se nádrži. Kousek od bývalé osady v místech mimo ochranné pásmo vodního zdroje jsme se uložili na noc a těšili se na další den.

DEN 3.

Ve středu už nás s Tomem nečekala zrovna obloha bez mráčku, tak jsme se rychle nasnídali, zabalili nocleh a hbitě vyrazili dál. No … hbitě :-) Tomáš snad, ale s mojí hbitostí to už taková sláva nebyla. Sotva jsme opustili pohostinnost místního jehličnatého lesa, hned jsme změnili barvu turistického značení na zelenou a tato barva nám byla společníkem až do samotného cíle této etapy. Ale vše pěkně po pořádku :-) Za neustálého sledování turistického značení jsme po místní asfaltové komunikaci dorazili ke koruně betonové hráze vodního díla Fláje (FOTO, FOTO). Samotná hráz patří mezi technické památky ČR a na jejím začátku (nebo konci?) je umístěno informační středisko a kryté posezení, kde jsme si odpočinuli a prohodili pár slov s o pár let starším kolegou cestovatelem. Po vyslechnutí jeho příhod z cest jsem dospěl k závěru, že mám rozhodně ještě co dohánět :-). Po příjemném rozhovoru jsme tedy zvedli svá pozadí, rozloučili se se 153 ha velkým vodním dílem a pokračovali dál, tentokrát podél Flajského plavebního kanálu (FOTO, FOTO), další technické památky spojené s vodou. Touto velmi příjemnou procházkou, občas bohužel zkropenou kapkami deště, jsme zdárně dospěli až do samotného cíle v Českém Jiřetíně. Zde už nám pouze zbývalo nalodit se na nejbližší autobusový spoj do Litvínova a těšit se na další díl naší „Soukromé cesty do … někam“ :-)

Milan