11. etapa Kalek - Boží Dar

Z místa : Kalek

Do místa : Boží Dar

Počet km : 61,6 km

Náročnost : obtížné

Datum : 24.-26.8.2020

Pár obrázků ZDE

Bylo pondělí 24.8.2020 a my s Tomem jsme téměř po měsíci opět přistáli na autobusové zastávce v Kaleku a po nezbytných přípravách jsme srdnatě vyrazili vstříc další části „Soukromé cesty do … někam“

DEN 1.

Z Kaleku jsme trochu nestandardně vyšli nikoliv po značené turistické trase, ale po místní silničce směrem na Načetín. Na návsi v Načetíně jsme minuli kapli Neposkvrněné Panny Marie s památníkem obětem 1. světové války (FOTO) a pokračovali dál po stejné silnici k Červenému rybníku (FOTO, FOTO), odkud už to bylo, co by kamenem dohodil na rozcestí Načetínská cesta, kde jsme se konečně napojili na modře značenou turistickou stezku, po které jsme postupovali dál kolem přírodního parku Bezručovo údolí až do prostoru, kde v minulosti stávala obec Reizenhain (FOTO) a rovněž bývalá obec Pohraničí. Následně jsme postoupili až k hraničnímu přechodu Hora sv. Šebestiána, kde jsme překonali silnici a dál sledovali modře značenou trasu. Pohybovali jsme se po tzv. Školní cestě vskutku zapomenutým pohraničím. Na stopy, relativně nedávného vysídlení, jsme naráželi takřka na každém kroku. Jasným příkladem je i místo bývalé obce Jilmová (FOTO), po které zde zbyly prakticky jen terénní nerovnosti, zatímco o pár metrů dál za hranicemi se nachází obec Satzung, která je stále živá :-( No nic, historie je již neměnná. My jsme tedy postupovali dál přes Skelný vrch (878 m.n.m.) až k dalšímu vodnímu dílu na našich cestách. Vodní nádrž Přísečnice (FOTO, FOTO) byla napouštěná v letech 1969 – 1976 a slouží jako rezervoár pitné vody pro severočeskou hnědouhelnou oblast. Na jednom z konců hráze si nelze nevšimnout betonové plastiky s názvem Křídla racků, kolem které jsme po modré putovali dál až do pohraniční osady Černý potok, kde jsme si přímo v hraničním obchodě dali na silnici jednoho zrzka a rozmýšleli, co dál. To rozhodně nebylo až tak těžké :-) Den se již klonil ke svému závěru a tak jsme se shodli na tom, že je již pouze potřeba najít vhodné místo k přenocování a zalehnout. Jak jsme řekli, tak jsme také učinili :-)

DEN 2.

Ráno jsme se probudili do krásného dne a tak jsme hned po snídani přistoupili k pokračování naší cesty s jasným cílem – večer přespat na Klínovci :-) Pár kilometrů po modré a stáli jsme nad horským městečkem Vejprty. Odtud jsme měli nádherný výhled na Klínovec i sousední Fichtelberg (FOTO). No a právě zde dostal náš plán první drobné trhliny, zdálo se to neskutečně daleko. :-) Po sestupu do Vejprt jsme nejprve minuli místní nádraží a vstup do jedné ze starých štol, která tak přípomíná horní minulost tohoto místa. Po doplnění trochu zásob v místním supermarketu jsme rychle po zelené spěchali ven z města do přírody. Na samém konci městečka jsme ještě prošli kolem hřbitova s hřbitovní kaplí (FOTO) a byli jsme venku.Tedy skoro :-) Ještě jsme museli projít částí Nové Zvolání, kde jsme se dali do řeči s jedním z místních usedlíků důchodového věku, který nás po krátkém rozhovoru vybavil pitnou vodou na další cestu. Je vidět, že jsou mezi námi stále hodní lidé. Děkujeme :-) Po doplnění našich zásob vody jsme po zelené postupovali dále až do Kovářské, malebné krušnohorské obce, odkud už jsme začali v podstatě jen stoupat. Ovšem kousek za místním nádražím nás čekalo přímo kouzelné překvapení. Před námi se z lesa vynořila stará vápenka (FOTO, FOTO), přesněji starý vápencový lom se starou vápennou pecí, která byla velmi citlivě zrekonstruována. Po nezbytné prohlídce místa však nebyl čas příliš otálet a tak jsme rychle přikročili k dalšímu polykání kilometrů. Stoupali jsme a stoupali, až jsme dostoupali do osady Háj, kde jsme se rozloučili se zelenou turistickou značkou a dále pokračovali už po červené. A jak jinak než do kopce aneb jak by náš příležitostný spolucestovatel Jirka řekl : „No jo, kopn.“ A když do kopce, tak do pořádného :-). Pomalu se nachýlilo odpoledne k večeru a my najednou stáli pod Klínovcem. Při pohledu na sjezdovku, kterou jsme ještě chtěli vystoupat, dostal náš plán další drobnou trhlinu. :-) Tak jsme tedy zašli na večeři a jedno orosené do místní restaurace Apres s tím, že se po, jistě dobrém, jídle rozhodneme. Dlabanec a energydrink nám dodaly sílu i energii a my se rozhodli, že to prostě dáme. Možná se nám to jenom zdálo, ale po doplnění energie jsme tu sjezdovku takřka vyběhli a najednou jsme byli těsně pod vrcholkem. Tak jsme tedy zalezli hlouběji do lesa, nachystali nocleh a ve výšce nad 1000 m.n.m. jsme ulehli k posilujícímu spánku.

DEN 3.

Ráno nás probudilo sice slunečné, ale také velmi větrné počasí. A vzhledem k tomu, že při pohledu do korun stromů jsme zjistili, že ani jeden z nich nemá již špičku, jsme se shodli na neprodleném opuštění místa noclehu. Zabalili jsme tedy a bez snídaně vyrazili na vrchol, kam jsme po chvíli za stále sílícího větru dorazili. Na jaký vrchol? No přece Klínovec, který je se svou výškou 1244 m.n.m. nejvyšším vrcholem Krušných hor (FOTO). Vítr byl skutečně velmi silný, tak jsme se moc nezdržovali a urychleně započali sestup do nižších poloh. Stále jsme sledovali atraktivní červenou značku, ale i tu jsme za jasným účelem po chvíli opustili a pokračovali dál po asfaltové silnici ve směru na Boží Dar. Po opuštění lesa jsme chvíli váhali, zda si malou odbočku uděláme či nikoliv. Důvodem byly větrné elektrárny, jejichž lopatky v tom vichru vydávaly opravdu děsivé zvuky. I díky tomu, že je na chvíli zastavili, jsme plánovanou odbočku realizovali. A dobře jsme udělali :-) Historický trojmezný hraniční kámen skutečně stál za chvilku hřmotu pod lopatkami větrných elektráren :-) (FOTO, FOTO). Následně jsme se vrátili na silnici a po chvilce i na, dříve opuštěnou, červeně značenou trasu. To už jsme ale měli na dohled cíl celé etapy v Božím Daru, kam jsme už pouze pohodlně sešli kolem Boží vyhlídky (FOTO)

Na náměstí jsme pak už jen ochutnali z PET lahve Krušnohora, vyčkali autobusu a vyrazili do lázní. :-) Přesněji do Karlových Varů na vlak a šupem domů. Už v té chvíli jsme se ale těšili na okamžik, kdy opět budeme vystupovat na náměstí v Božím Daru.

Milan