10. etapa Český Jiřetín - Kalek

Z místa : Český Jiřetín

Do místa : Kalek

Počet km : 47,9 km

Náročnost : obtížné

Datum : 27.-29.7.2020

Pár obrázků ZDE

Dva týdny uběhly jako ona pověstná voda, my s Tomem jsme opět stáli na autobusové zastávce v Českém Jiřetíně a chystali se spolykat nějáké ty kilometry z naší „Soukromé cesty do … někam“ :-)

DEN 1.

Z Českého Jiřetína jsme vyšli jak jinak než po červeně značené turistické značce (FOTO) a za stálého mírného stoupání dorazili na rozcestí Pstružný potok, kde jsme trochu nechtěně sešli ze značené cesty na tzv. Tetřeví cestu a po chvíli narazili na silnici z Flájí, kde jsme byli před 14-ti dny :-) Sledovali jsme tedy tuto silnici až pod vrchol Jelení hlavy (874 m.n.m.), kde jsme opět narazili na červené značení. A někde v těchto místech jsme potkali jednu krásku (FOTO). Byla to naše první a úžasná Zmije obecná :-) Přes vrchol Pestrý 875 m.n.m. (FOTO), přírodní rezervaci Černý rybník a za stálého sledování státní hranice jsme se přiblížili až k osadě Mníšek, kde jsme se v místní restauraci kvalitně občerstvili (FOTO). Po ukojení našich chuťových buněk jsme vykročili vstříc dalším kilometrům naší cesty a kolem opuštěného kříže (FOTO) mezi pastvinami jsme stále v dohledu hranice pokračovali směrem na Novou Ves v Horách, kam jsme po jisté době skutečně dorazili (FOTO). První, co nás ještě před vsí zaujalo, byl malý betonový bunkr pro jednoho muže, který se stal hned objektem zájmu průzkumníka Toma :-) (FOTO) V Nové Vsi jsme kolem sochy sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. století (FOTO) dospěli k místnímu rybníku, kde jsme pro tuto etapu nadobro opustili červenou turistickou značku a dále pokračovali po žluté. Ještě dříve, než jsme však tuto milou vísku opustili, jsme se těsně před hranicí zastavili na jedno točené. Zde nás přivítal velice milý pan majitel, který v tu dobu mastil karban s přáteli ze sousedního Německa a ihned po partii nám natočil lahodný Rohozec :-) Tento energetický nápoj nás trochu vzpružil a my mohli pokračovat podél hranice dál. Ještě než jsme dali definitivně vale této obci, jsme se otočili a pohlédli jsme tentokrát na německou stranu hranice a sousední Deutschneudorf (FOTO). Vzhledem k tomu, že již byla pokročilá hodina, nastal čas se také porozhlédnout po příhodném místě na přenocování. Všude kolem byly samé svahy okolních kopců, tak jsme byli rádi, že nemusíme vyhledat úplně rovné místo a mohli své hamaky zavěsit i v terénu se sklonem. Rychle jsme povečeřeli a hned upadli do posilujícího spánku.

DEN 2.

Ráno nás probudila mezi stromy prosvítající modrá obloha, rychle jsme se tedy nasnídali, dali nezbytnou kávu a hurá na trasu. Pokračovali jsme, stejně jako den před tím, po žluté a vystoupali jsme do malebného horského městečka Hora sv. Kateřiny, kde nás nejprve přivítal jeden z pamětníku místního zemědělského hospodaření (FOTO) a poté náměstíčko s typickými domy a Mariánským sloupem z první poloviny 18. století (FOTO). S městečkem jsme se rozloučili pohledem na Růžový vrch (729 m.n.m.) s rozhlednou (FOTO), která byla bohužel v době naší návštěvy mimo provoz. Naše kroky tedy směřovaly dále, tentokrát po zeleně značené turistické trase, do Malého Háje, horské osady s kostelem Nejsvětější Trojice z 2. pol. 18. století a památníkem padlých (FOTO, FOTO). Na další křižovatce turistických tras jsme se vydali po modré zpět ke státní hranici, kterou jsme na čas v Hoře sv. Kateřiny opustili. Minuli jsme Rudolický rybník (FOTO), kde jsme si chvilku odfrkli a Telčským údolím za stálého sledování toku Telčského potoka naše kročeje směřovaly dál. Těsně před hranicemi jsme si povšimli skromných zbytků zdiva. Jednalo se o zbytky domů bývale vsi Gabrielna Huť (FOTO). Na blízkém rozcestí jsme se rozhodli pro zeleně značenou stezku, která sleduje tok hraničního Načetínského potoka ve směru na Kalek. Cesta lesem po březích potoka utíkala celkem nenuceně až do doby, kdy se nás dovolali ze zaměstnání, aby nám sdělili neradostnou zprávu o našem zahájení karantény z důvodu výskytu onemocnění COVID 19. V tu chvíli jsme však měli k nejbližší zastávce autobusu ještě nějáký ten kilometr a navíc žádný spoj již ten den ani nejel. Dorazili jsme tedy do Kaleku, kde zpráva na Tomáše dopadla s plnou tíhou :-) (FOTO) Zastavili jsme se u pomníku padlých (FOTO), pokochali se pohledem na Kalek s kostelem sv. Václava z počátku 18. století (FOTO) a na místním zámečku, díky ochotě paní správcové, si dali jedno lahvové :-) Pak už jsme si jenom v nedalekém lese vyhlédli místo noclehu a rozbalili ležení. Ještě než padla noc, kolem nás prošlo stádo laní včetně jelenů … úžasný zážitek :-).

DEN 3.

Poslední ráno této etapy nás vzbudil podivný zvuk, který nápadně připomínal údery motykou či krumpáče do země. Chvíli jsme pátrali, než jsme objevili původce těchto zvuků. Nějaký mladík čistil na cestě strouhy pro odvod dešťové vody a když si nás všiml, tak nás pozdravil slovy „Co zíráte?“ Zajímavý to místní pozdrav :-) Potom už jsme jenom zabalili a spěchali zpět do Kaleku na autobusovou zastávku. Chomutov, vlak a rychle domů do karantény. :-(

Milan