08. etapa Dolní Žleb - Petrovice

Z místa : Dolní Žleb

Do místa : Petrovice

Počet km : 42,9 km

Náročnost : lehké

Datum : 19.-21.6.2020

Pár obrázků ZDE

Pátek 19.6.2020 a my se opět chystali urazit pár kilometrů z naší „Soukromé cesty do … někam“. Tento víkend však měl být pro nás výjimečný, protože se naši dva kolegové vsadili, že půjdou s námi. Nakonec vyrazil pouze jeden a já před Jiříkem smekám za jeho odvahu :-).

DEN 1.

Naše první kroky v Dolním Žlebu vedly, poněkud netradičně, do místní útulné restaurace s vlastní rumotékou a nejsem si úplně jist, že to byl nápad z kategorie výborných :-).Nakonec jsme přece jen nastoupili na žlutě značenou turistickou trasu a pustili se do polykání kilometrů. Nejprve jsme ještě ve Žlebu minuli ruiny bývalé vodní pily (FOTO) a kolem Dolnožlebského vodopádu stoupali do kopce. S Tomem jsme nasadili své standardní tempo, ale Jirka vypálil vpřed jako raketa, až mu na kluzkém povrchu podjeli „kecky“ a nechal se zavalit vlastním batohem. Postavili jsme ho tedy na nohy a postupně dorazili k Bludnému Holanďanovi (skalní útvar), kde si Jiří už po třech kilometrech chladil svá chodidla (FOTO). Od té doby se na něm evidentně začal projevovat nedostatek spánku s trochou té ohnivé vody a naší raketě pomalu docházelo palivo :-). Nicméně pár kilometrů k odpočívadlu U Buku ještě zvládl, ale tam nám zvadl a na chvilku si zdříml. I přes své ujištění, že dál už nejde, se statečně vzchopil a následoval nás dál. Po chvíli, i vzhledem k olověné barvě oblohy, jsme zakotvili v lese a rozprostřeli ležení. Nutno přiznat, že právě včas. Za nedlouho začalo poměrně hustě pršet a tak bychom stejně o moc dál nedošli. Jirka se záhy odebral do říše snů a vydržel tak až do rána. V tu chvíli se jednalo o náš další rekord ve zdolání minimálního počtu kilometrů za jeden den :-).

DEN 2.

Ráno nás vítalo přece jen přívětivěji a my jsme byli po vydatném odpočinku natěšeni na další cestu. Včetně naší milé rakety Jiřího (FOTO), který dokázal spát plných 17 hodin v kuse a zaznamenal tak další rekord našich cest :-). Pokračovali jsme tedy všichni tři již rovnoměrným tempem až do osady Maxičky, když jsme ještě před tím minuli Dienelův kříž (FOTO). Další pokračování naší malé poutě vedlo po zelené značce, kde nás na cestě zvané Telefonka dostihlo teplejší počasí a my začali odkládat vrstvy (FOTO). Po Telefonce jsme kolem Myslivcova kříže (FOTO) dokvačili až na rozcestí Kristinin Hrádek, kde Jirka pronesl památnou větu :-). Na mé ujištění, že na Děčínský Sněžník je to už jen kousek, zareagoval větou: „No jo, ale kopn“ :-). Tak jsme tedy stoupali dál do „kopn“ až na rozcestí Pod Koňskou hlavou s množstvím skalních útvarů a vyhlídek (FOTO, FOTO). Odtud už nás čekala jen pohodlná vrcholová cesta k samotnému Děčínského Sněžníku (nejvyšší bod okr. Děčín), jehož vrcholu vévodí stejnojmenná kamenná rozhledna (FOTO) z roku 1864, která původně sloužila jako trigonometrická věž rakouským, saským a pruským zeměměřičům. Dokonce snad tu byl údajně roku 1936 zachycen vůbec první televizní signál (z olympiády v Berlíně) na území tehdejší ČSR. Výhledy jsou odtud nádherné i dnes (FOTO). Také jsme se tu před další cestou náležitě občerstvili a trochu se tu zdrželi, protože asi lovili tu krávu na steak :-). Nic to ovšem neměnilo na faktu, že to tu bylo krásné a my mohli, dobře naladěni (FOTO), pokračovat dál po červené krajem skalních velikánů a nesčetných vyhlídek (FOTO, FOTO). Následovala poněkud krkolomná cesta dolů (FOTO) kolem Zadní Vsi až k odpočívadlu Tabulky, kde jsme si dopřáli krátký oddech. Odpočinku Tomáš využil k umístění našeho, v pořadí již druhého, turistického zápisníku. Vzhledem k tomu, že se nám již den nachýlil ke svému závěru, museli jsme rychle najít místo k noclehu. To jsme našli v nedaleké bučině a po večeři se uložili ke spánku.

DEN 3.

Ráno byla obloha stále zatažená, ale rozhodně nehrozila deštěm a tak jsme se mohli s klidným svědomím chystat na další cestu. První aktivní byl toho rána Tomáš a ještě před snídaní vyběhl zkontrolovat turistický zápisník, který jsme večer před tím zanechali na nedalekém odpočívadle. I přes můj velmi skeptický názor (kdo by tam taky co přes noc napsal) se Tom vrátil s tím, že tam jeden zápis přibyl. Nějací cestovatelé ze sousedního státu zde zanechali zápis, že si zde dali Frühstück :-). A další ranní příhoda pro mě už tak vtipná nebyla. Svým spolucestovatelům jsem zcela s dobrým úmyslem totiž doporučil, aby si po ránu vyklepali svoji obuv, neboť se nacházíme v místech s častým výskytem zmijí a některou by mohlo napadnout se ukrýt právě v naší obuvi. Jasně všichni jsme to udělali, ale mě nikdo asi neřekl, že tam může zalézt i slimák a ten při vyklepání prostě nevypadne :-). Obul jsem si tedy svoji trekovou obuv a ozvalo se zlověstné mlask, mlask. Ano v každé botě byl jeden :-) Nakonec jsme ale šťastně vyrazili na poslední část cesty tohoto víkendu. Po červené jsme pronikli do tzv. Ostrovských skal (FOTO. FOTO), ze kterých jsme byli všichni tři doslova paf (FOTO, FOTO). Samotnou obcí Ostrov (FOTO) jsme jen proběhli a pokračovali dál do „kopn“ až na hranici, kde jsme se na chvíli zastavili u krásně udržovaného kamenného kříže (FOTO). Další naše kroky vedly dál po červené zapomenutým pohraničím přes Rájecké skály i samotný Rájec až do Petrovic (FOTO), kde byl i cíl naší cesty. Následovalo už jen nezbytné závěrečné pivko, autobus, vlak a domů :-).

Na závěr bych se rád sklonil (a myslím, že i Tomáš) před výkonem Jirky, který to s námi celé dal bez jakýchkoliv předchozích zkušeností. A ještě něco. Zdá se nám, že umístit turistický zápisník na zajímavá místa, není špatný nápad. Mate-li někdo zbytečný zápisník či sešitek – sem s ním :-) Rádi ho někam umístíme, třeba i vaším jménem :-)

Milan