01. etapa : Kolín - Milovice

1. etapa : Kolín – Milovice

Z místa : Kolín

Do místa : Milovice

Počet km : 49,3 km

Náročnost : velmi lehké

Datum : 31.1.2020-1.2.2020

Je pravdou, že města Kolín a Milovice od sebe nedělí příliš velká vzdálenost, alespoň co se jízdy automobilem týká a profil trasy v Polabí patří mezi ty nejsnazší v rámci naší republiky. Ovšem pokud se do podobného výšlapu pustíte po zimním nicnedělání a bez valné přípravy, tak vám garantuji, že vás bude bolet nejeden sval, o kterém jste neměli ani potuchy :-). Celou trasu jsem se z důvodů poměrně krátkých dnů a také proto, že mi nejde jen o sportovní výkon, ale také o to, abych něco cestou viděl a případně i zažil, rozdělil do dvou dnů. Byl pátek 31.1.2020 dopoledne a já se tedy rozhodl, po zabalení nezbytných drobností na cestu, vyrazit. Kolín, starobylé město na Labi s působivým chrámem sv. Bartoloměje i dalšími, neméně zajímavými, památkami jsem prokličkoval nejkratší možnou cestou na pravý břeh řeky, kde jsem se napojil na cyklostezku, která mě pod věží Práchovnou z 15. století (pozůstatek vnějšího opevnění gotického hradu) vyvedla mimo Kolín na červeně značenou turistickou tras. Ta se mým společníkem stala na mnoho kilometrů. Po pár, nijak obtížných, kilometrech jsem se na chvilku zastavil u klavarského jezu. Nedaleko za ním jsem se již ponořil do první z přírodních rezervací s nádhernými biotopy lužního lesa, které bývaly dříve v Polabí běžným jevem (bohužel už ne tak v době současné) – Veltrubského luhu. Druhou přírodní rezervací lužního lesa, jistě i znamější, je Libický luh, kterým jsem následně rovněž prošel. Oba zmiňované luhy v sobě skrývají množství různých tůní a mokřadů, které jsou pozůstatky po možných řečištích řeky Labe, jejíž hlavní tok teče nedaleko. Za všechny budu jmenovat jednu z tůní, která byla prohlášena přírodní rezervací – Tonice bezedná.Za těmito luhy se jako jizva krajinou vine dálnice D11 na Hradec Králové, po jejímž překonání jsem se ocitl již na kraji obce Libice nad Cidlinou, která je známá především milovníkům historie. Po překonání toku řeky Cidliny jsem poprvé a naposledy na chvíli opustil červeně značenou turistickou trasu a po místně značené naučné stezce dorazil k místu, které patří mezi ty, jež by měl alespoň jednou za život navštívit každý obyvatel ČR. Jedná se o základy bývalého slavníkovského hradiště a zdejší baziliky. Jsou to místa, která se nesmazatelně hned několikrát vepsala do naší historie. Nejprve roku 935, kdy se na místním hradišti narodil pozdější pražský biskup a zemský patron sv. Vojtěch a později roku 995 zde došlo k vyvraždění mocného rodu Slavníkovců konkurenčním a ještě mocnějším rodem Přemyslovců. Z tohoto, vpravdě mýtického místa, jsem pokračoval stále po naučné stezce až na břeh Cidliny, kde jsem se v místě zvaném Na Huslíku znovu napojil na červenou turistickou značku. Zde jsem na pravém břehu řeky nejprve minul základy pilíře původního dřevěného mostu přes Cidlinu a následně dorazil i na její soutok s Labem. A to je, myslím, to pravé místo využít služeb zdejší vyhlášené výletní restaurace a malinko se občerstvit, odpočinout a případně se seznámit s místním kocourem. Od soutoku mě už pohodlná asfaltová stezka sledující červenou turistickou trasu dovedla po proudu Labe až pod poděbradský zámek (na jehož místě býval původně gotický hrad), který je neodmyslitelně spjat s naším prvním a dosud jediným voleným králem bez dynastických předpokladů – Jiřím z Poděbrad a Kunštátu. Od zámku jsem se již jenom prošel po lázeňské kolonádě s často fotografovanými květinovými hodinami a v době mé návštěvy několika uzavřenými prameny až k budově místního nádraží, kterou proslavil film Vlasty Buriana „Hrdinný kapitán Korkorán“

A je to! První krátký výlet byl za mnou a ja se již mohl těšit na sobotu, kdy jsem měl v plánu celou trasu dorazit do Milovic. :-)

Druhý den dopoledne jsem se opět vrátil na dříve již uvedené funkcionalistické nádraží v Poděbradech a stejnou cestou přes kolonádu jsem došel až k Labi, kde jsem po červené turistické trase pokračoval dále ve směru toku řeky. Ještě dříve než jsem se však ocitl v zóně klidu, kde je slyšet pouze řeka či ve větru lehký šelest větví stromů, jsem minul drobnou stavbu výletního pavilonu Gloriet, který leckterý návštěvník mine bez povšimnutí, ač tento je od roku 1965 na seznamu kulturních památek ČR. Cesta podél Labe ubíhala celkem svižně a příjemně. Jak by také ne, když náročnost cesty rozhodně nepatří k příliš adrenalinovým. Příjemnou procházkou jsem se tedy dostal až do královského města Nymburka, kde na nábřeží jistě na první pohled každého zaujmou romantické městské hradby. Hradby skutečně romanticky působí. Bohužel se ale nejedná o původní stavbu, která byla za 30-ti leté války pobořena a současná podoba hradeb je až z přestavdby na počátku století dvacátého. To však rozhodně nic neubírá na nevšední kráse tohoto zbytku městského opevnění. Za Starou rybárnou jsem následoval červenou turistickou značku doleva na Kostelní náměstí s kostelem sv. Jiljí, gotickou dominantou města. Přes hlavní náměstí (Náměstí Přemyslovců s Mariánským sloupem) jsem vzhledem k pokročilému již odpoledni zvolil cestu po hlavní výpadovce na Lysou nad Labem. Ovšem co jsem si rozhodně nemohl nechat ujít, je navštěva místní pravé rockové hospody a zahrady „V prdeli“ :-D, kde jsem se občerstvil a prohodil pár slov s majitelem. Další kroky mě dovedly do Kostomlat nad Labem, kam jsem však dorazil už po setmění a tak jsem si nemohl dostatečně prohlédnout místní chloubu (kostel sv. Bartoloměje). Díky stále větší tmě a začínajícímu dešti jsem již jen přidal do kroku a snažil se co nejrychleji přes Stratov dostat do Milovic. Toto se mi nakonec povedlo, aniž bych musel nastoupit do jednoho ze dvou automobilů, jejichž řidiči mi nezištně zastavili a nabídli svezení. Děkuji a jsem neskutečně rád, že jsou mezi námi stále hodní a slušní lidé, kteří rádi pomohou bližnímu v nouzi. Cíl etapy jsem si stanovil na nádraží ČD v Milovicích, kam jsem nakonec i šťastně dorazil.

Tím také skončila první etapa mé „Soukromé cesty do … někam“, která mě zaujala natolik, že už jsem se nemohl dočkat až vyrazím na etapu druhou, která bude startovat tam, kde jsem skončil, tedy na nádraží ČD v Milovicích.

Milan

Pár obrázků ZDE