07. etapa Brtníky - Dolní Žleb
Z místa : Brtníky
Do místa : Dolní Žleb
Počet km : 56,3 km
Náročnost : velmí obtížné
Datum : 5.-7.6.2020
Pár obrázků ZDE
Po 14-ti dnech, přesněji 5.6.2020, jsme opět cestovali do Brtníků. Jak jsme již zjistili při cestě domů z minulé etapy, tak na toto místo příliš často vlaky nejezdí. Vlastně jedou jen v sobotu a v neděli, tak jsme museli z Krásné Lípy využít služeb pravidelného autobusového spoje, který nás šťastně dopravil. Ještě jsme museli zajít na místní nádraží, abychom vyzvedli uschovanou hůlku, která Toma provázela již dvě etapy předchozí a zdá se, že toho s námi ještě absolvuje dost :-).
DEN 1.
V Brtníkách jsme ještě dali vzpomenout na předcházející „svaté“ cesty a navštívili místní křížovou cestu (FOTO) s kaplí Nejsvětější Trojice (FOTO). Toto, trochu zapomenuté, místo jsme opustili po zeleně značené turistické trase vstříc CHKO Labské pískovce. Zmíněné turistické značky jsme se drželi po následujících několik kilometrů až do míst, kde začínala oblast NP České Švýcarsko a v minulosti tam stával lovecký zámeček Šternberk, který svůj název získal dle jména manželky tehdejšího majitele panství paní Walburgy ze Sternberga. Zámeček se do dnešních dnů sice nedochoval, ale v blízkosti jsme objevili studánku, která snad zásobovala zámeček vodou (FOTO). Podobu studánky již evidentně poznamenal zub času a klenba se již trochu zřítila. Za to naproti stojící kamenný krucifix byl v celkem slušné kondici (FOTO). Postupovali jsme tedy po zelené dále a cestou jsme míjeli jednu zajímavost za druhou. Jako první jsme navštívili tzv. Soví vyhlídku (FOTO). Asi vím, proč soví. Sova uvelebená v korunách stromů má zřejmě lepší výhled :-). Úplně jiné kafe byl ale jen o pár desítek metrů dál Velký pruský tábor (FOTO, FOTO). Jednalo se o skalní převis, který v případě ohrožení sloužil jako úkryt pro místní obyvatele. Stejně tomu bylo i roku 1778, kdy na naše území vstoupila pruská vojska a vydrancovala nedaleké Jetřichovice. Odtud také ten název. Přístup k tomuto skalnímu útvaru byl poměrně komplikovaný a já v tu chvíli asi chtěl mít postavu Tomáše :-). (FOTO) Po dalších pár metrech jsme zase pro změnu byli u zbytků skalního Brtnického hrádku (FOTO, FOTO). Od tohoto okamžiku jsme valnou část víkendu strávili na schodech a žebřících. (FOTO, FOTO). Rovněž se nám tu v nejnevhodnějším místě podařilo sejít z trasy a pokračovali po skalní římse do míst, kde pravděpodobně končil svět. Nedalo se nic dělat, museli jsme stejnou cestu absolvovat zpět, když mi uletěla rouška a mě se při pohledu jak padá do zhruba 30-ti metrové hloubky drobně podlomila kolena :-). Takhle jsme došli až na rozcestí u turistického mostu a změnili turistické značení. Sláva, červená. Sledovali jsme nejen červenou, ale i tok horské říčky Křinice. Ano, je to ta samá Křinice u jejíž pramenů jsme před časem také byli. Mírnou vycházkovou cestou podél toku říčky, kolem pamětní desky MUDr. Jahanna Hille a Antonína Richtera (FOTO) jsme postoupili opět až k hranici se Saskem v Zadní Doubici. (FOTO) Zde jsme si udělali ještě malou zacházku k památníku obětem pochodu smrti z roku 1945 (FOTO) a pokračovali po modře značené trase. Vlčí deska (FOTO, FOTO) nám připomněla událost, která se na tom místě snad i stala ještě v době, kdy se vlčí smečky po místních hvozdech proháněly poměrně běžně. Naštěstí se v současnosti tyto krásné šelmy do našich hor a lesů postupně vracejí. Mezi sklaními velikány (FOTO) se putovalo celkem příjemně také proto, že jsme se u Hadího pramene (FOTO, FOTO) příjemně osvěžili. Na dalším rozcestí jsme se rozhodli pro ještě jednu malou odbočku, abychom nebyli ochuzeni o další přírodní zajímavost. Cesta údolím mezi skalami (FOTO) byla ve slunečném počasí více než příjemná a na konci cesty nás čekal pohled, který nikdy neomrzí. Hraniční Černá brána (FOTO, FOTO) i s hraničním tokem za ní (FOTO) byla úžasná. Když jsme se dosyta vynadívali, vyrazili jsme zpět a dál po modré došli až na Tokání, kde jsme se v lovecké chatě Tokáň na posledních pár metrů náležitě občerstvili :-). Ušli jsme ale jen asi 100 metrů a zůstali jsme stát v němém úžasu. Před námi se rozprostíralo spáleniště, kde ještě 14 dní před tím stála snad nejznámější místní chata se stylovou restaurací. (FOTO). Na rozcestí Pod Suchým vrchem jsme opustili modrou a pokračovali dál po žluté. Ovšem už jenom kousek. Den se totiž nachýlil a my jsme si jen našli vhodné místo k přenocování a ulehli.
DEN 2.
Sobotní ráno již nebylo tak slunečné jako to páteční, ale daleko důležitější pro nás bylo, že nepršelo a tak jsme po kávě mohli směle vyrazit dál. Po žluté jsme už došli jen do Jetřichovic, ale ještě před tím jsme si nenechali ujít prohlídku zbytků dalšího skalního hradu Falkenštejna (FOTO) i s jeho překrásnými výhledy, mimo jiné i na sousední Havraní skálu, kde před lety řádil požár (FOTO). Není jistě bez zajímavosti, že zde jsou památky i na dávné vandaly :-). (FOTO) V Jetřichovicích jsme doplnili zásoby a trochu se občerstvili, abychom mohli pokračovat, tentokrát po červené do poměrně významného stoupání (jak jinak než po schodech). Mariinu vyhlídku (FOTO) na Mariině skále jsme rozhodně nemohli minout a vyškrábali se i s batohy až nahoru. Odměnou pro nás opět byly dechberoucí výhledy. (FOTO, FOTO) Požitek z tak romantického místa nám nemohl zkazit ani začínající mírný déšť a nepřístupný altán na vrcholu. Sestoupili jsme a pokračovali v cestě kolem dalšího skalního převisu Balzerovo ležení k další odbočce, tentokrát na Vilemíninu stěnu s dalšími nádhernými výhledy (FOTO, FOTO). Stále po červené a po mnoha schodech jsme dospěli až do Purkartického lesa s replikou milíře (FOTO). Další významnou výzvou byla vyhlídka Rudolfův kámen (FOTO), kam jsme neomylně směřovali. Výstup na samotnou vyhlídkovou plošinu s altánem byl výzvou sám o sobě. Střídaly se úseky se žebříky s úseky s neviditelnými schody a řetězy. :-) Plošina pak byla bez zábradlí (FOTO) a tudíž nic pro osoby se závratěmi. :-) Za to zase ty výhledy. (FOTO) Jeden z mých kolegů mi ukazoval fotku, že tam byl i s pejsky. Co říkáš, Petře? Nevím, co má za rasu, ale rozhodně jsou křížení s kamzíky. :-) Pokračovali jsme tedy dál přes českou a vysokolipskou silnici (FOTO) až na rozcestí pod Šaunštejnem. Tady nás dostihl silný déšť, který jsme přečkali na odpočívadle a domluvili se, že ještě v sobotu dojdeme na Šaunštejn a Malou Pravčickou bránu. Po dešti jsme tedy vystoupali ke zbytkům dalšího z místních skalních hradů Šaunštejna (FOTO, FOTO). Samozřejmě cesta vedla opět po žebřících, tentokrát ale s tak úzkým profilem, že jsme s batohy neprošli a museli je nechat v půli cesty :-). (FOTO) Po kolikáte jsme už v sobotu šli po schodech? I na Malou Pravčickou bránu vedly. Tato brána není tak známá jako její větší sestřička, ale i tak je krásná. (FOTO, FOTO). Pak už jsme jen sestoupili zpět do Vysoké Lípy, využili uvolnění dalších z opatření a dali si v místní restauraci normální večeři před spaním. :-)
DEN 3.
Neděle byla opět zatažená, ale bez deště, tak rychle na to, abychom stihli vlak domů. Cesta po žluté byla tentokrát bez schodů a tak pro nás byla nečekaně pohodlná. Dovedla nás až na Mezní Louku a jediné, co nás cestou zaujalo byl pohyblivý pařez. Ne, nic jsme nepili, opravdu se hýbal. :-) No a potom z něj vykoukla krásná kuna, chvíli si nás prohlížela a pak vzala do zaječích. V Mezní Louce jsme spolkli posilující pivko, hurá na červenou a mezi skalami (FOTO, FOTO) na nejznámější přírodní výtvor naší cesty, Pravčickou bránu (FOTO, FOTO, FOTO). Byli jsme pouze u ní, protože platit relativně vysoké vstupné na něco, co vytvořila příroda bez lidského přičinění, se nám rozhodně nechtělo. A nebyli jsme jediní. Překvapením pro nás byl i nezvykle vysoký počet lidí, které jsme na cestách potkávali. No jasně, první den byly znovutevřené hranice a naši sousedé vyrazili. Už nám tedy zbývalo jen rychle po červené do Hřenska (FOTO) a po zelené na přívoz do Dolního Žlebu (FOTO). Rozlučkové pivo, vlak a domů.
Cestou jsme měli několikrát možnost si přečíst pokyny pro pohyb a chování v národním parku. Když to přeženu, tak jsme zjistili, že nesmíme vlastně nic s výjimkou dýchání a to ještě jen na vyhrazených místech :-). Dokonce jsme zjistili, že hledači s detektory jsou arogantní zločinci a máme se jim vyhnout. Co myslíš, Tome? Jistě pochopitelný je zákaz vjezdu motorových vozidel a bezdronová zona. Již méně pochopitelný je však strážce parku projíždějící se mezi lidmi v terénním vozidle. A co jsem už vůbec nepochopil je absence jakéhokoliv odpadkového koše. Údajně je odklidili ze všech odpočívadel zaměstnanci parku s odůvodněním, aby si vše lidé odnesli s sebou domů. Výsledek? Nepořádek kolem odpočívadel i v okolních lesích. A to se vyplatí. :-)
Milan