Sušice

Nádherné, podhorské městečko Sušici hledejme v jižní části Plzeňského kraje v klatovském okrese. Město se rozkládá na katastrálním území téměř 46 km², které trvale obývá cca 11.000 obyvatel a díky své poloze je často nazýváno „Brána Šumavy“. Se svou nadmořskou výškou nepřesahující 500 m. n. m., bychom město sotva mohli nazvat horským, ovšem v těsném sousedství se do výše 845 m. n. m. tyčí bájná hora Svatobor s turistickou chatou a rozhlednou na vrcholu, nabízející kruhový výhled do širokého okolí.

Podle archeologických nálezů tuto oblast lidé obývali již ve starší době kamenné, ale daleko významnější nálezy se datují až z doby laténské, kterou dokládá nález keltských mincí na území dnešního města.  V průběhu 6. a 7. století se na tomto území začali usazovat Slované, kteří zde na suchém místě mezi toky Roušarky a Otavy pravděpodobně roku 790 založili osadu, která dala základ pozdějšímu městu s názvem Sušice. Odtud se také snad odvozuje název města. Nejstarší písemná zmínka se však datuje až do roku 1233. Důležitou osobou pro celé Sušicko byl jistě český král Přemysl Otakar II, který v průběhu 13. století celou oblast vojensky obsadil a započal budování královského města na Otavě. V jeho díle pokračoval i Jan Lucemburský, který město obehnal dvojitým pásmem hradeb, které nechal opatřit třemi branami. V dobách husitských patřila Sušice k městům, která významně podporovala husitské hnutí. V okolí města také lze nalézt mnoho stop po rýžování zlata v Otavě, které bylo také jedním ze zdrojů bohatství města, stejně jako v pozdějších dobách zde založené průmyslové podniky, ostatně kdo by neznal SOLO či PAP Sušice.

V dnešních dobách Sušice žije především z turistického ruchu, kdy se jedná o jeden z nejznámějších vstupních bodů do centrální Šumavy. Průmysl zde bohužel postupně uvadá a výrobní prostory jsou postupně stěhovány do jiných lokalit a nezřídka do jiných států s levnějšími provozními náklady. Naštěstí stále zde zůstává výroba obalových materiálů PAP Sušice, kde je zaměstnáno velké množství z místních obyvatel.

(zdroj www.sumavanet.cz, edit. Jakub Stránský, Česká stopa)