Slavníkovci
Ještě v době relativně nedávné se děti školou povinné učily, že se jednalo o velice významný samostatný rod vlastnící většinu východního a jižního území Čech, který přímo konkuroval vládnoucímu knížecímu rodu Přemyslovců v boji o knížecí stolec. Na sklonku 20. Století se však vynořila jiná hypotéza, ke které se v poslední době kloní mnozí historikové. Dle této teorie se nejednalo o samostatný historický rod, ale vedlejší větev vládnoucích Přemyslovců, ba dokonce zakladatel Slavníkovců měl být synem Václava I. a tedy s veškerým nástupnickým právem, které však měl i Boleslav II., který později na knížecím stolci skutečně nahradil Boleslava I. Slavníkovci ke svým statkům a panství Libice přišly díky válečným aktivitám císaře Oty I. proti Boleslavovi I., přičemž v řadách jeho příznivců byl i možný nástupce Boleslava I. Slavník. Po dohodě mezi oběma stranami došlo i k přidělení Libického panství jako údělu pro větev Slavníkovců, kde bylo vybudováno výstavní hradiště a centrum Slavníkovské moci. Zároveň s tímto panstvím však dohoda zajišťovala Slavníkovi nástupnictví po Boleslavu I. Dohoda však pozbyla platnosti po smrti Boleslava I. a brzké smrti Oty I., takže nebyl, kdo by tuto dohodu naplnil. Do čela knížectví se postavil Boleslav II., s čímž se ovšem Slavníkovci nesmířili a především Soběslav syn Slavníka vyvíjel mnohé aktivity pro navrácení moci do jejich rukou. Nepochodil však u Oty II., který mezi tím nahradil Otu I. a obrátil se se svými stížnostmi na sever od našich hranic k Boleslavu Chrabrému do Polska. Vše se však rozneslo i po Čechách a došlo i k napadení a vypálení libického hradiště s následným vyvražděním všech členů rodu. Soběslav, který v té době dlel na polském dvoře, přežil a zůstal ve službách Boleslava Chrabrého až do své smrti v roce 1004. Dalším, který masakr přežil, byl bývalý pražský biskup Vojtěch, který později zemřel mučednickou smrtí v severním Polsku a byl následně prohlášen za svatého.
Související články :
Přerov nad Labem Kaplička sv. Vojtěcha nad studánkou